Rutheni, Ruteni, Rusíni | |
---|---|
Chlapec držící pouťovou vlajku s rusínským lvem během Rusínské pouti do svaté země v roce 1906 | |
dnešní území Ukrajiny, Běloruska a Haliče (původ) | |
Jazyk(y) | |
rutenština, později ukrajinština, běloruština a rusínština | |
Náboženství | |
Pravoslaví, na území Haliče a Uhroruska řeckokatolíci a katolíci | |
Příbuzné národy | |
Ukrajinci, Bělorusové, Rusíni a ostatní východní slované |
Rutheni[1] či Ruteni je latinské exonymum, které v pozdním středověku a raném novověku označoval obyvatele střední a východní evropy. Samotné slovanské endonymum je známé pod názvem Rusíni (bělorusky русіны, ukrajinsky a rusínsky русини).[2][3] Latinský pojem Rutheni byl poprvé použit ve středověkých dokumentech v Litevském knížectví, které označovali bývalé obyvatele na území Kyjevské rusi, především předky Bělorusů, Ukrajinců a Rusínů.[2][4] V raném novověku se exonymum Rutheni používalo v Polsko-litevské unii od 15. až do 18. století, hlavně na území dnešní Ukrajiny, Běloruska a Haliče.[2] V Rakouském cisařství, později v Rakousku-Uhersku, se exonymum Rusíni či Rutheni (německy Ruthenen) používalo až do rozpadu v roce 1918, exonymum označovalo obyvatele na území Haliče a Uhroruska. I díky využívání exonyma v Rakouském cisařství, tak knihy od místních autorů, kteří psali latinsky, měli v názvu slovo Ruthen a podobné varianty, např. dílo De origine Ruthenorum (česky Dějiny Rusínů) od Ioanna Pasteliho.[5][6][7]